Vždycky jsem chtěla studovat, protože mě to moc bavilo a já jsem si říkala, že jednou bych si přála být lékařkou nebo nějakou vědkyní. Věda mě vždycky hodně zajímala a přitahovala mě nějakou silou. Už jako dítě jsem byla hodně jiná. Netoužila jsem se hrát s dětmi takové ty klasické hry. Například na schovávanou nebo honěnou mě moc neužilo. Já jsem si raději četla knihy. A jen tak mimochodem, četla jsem už v pěti letech. Vím, že některé děti to umí i dříve, ale já se naučila číst úplně sama. A co třeba počty Ve čtyřech letech jsem uměla počítat do sta a kalkulačka byla moje nejoblíbenější hračka. Věda je prostě můj koníček.
Už malička, a i nyní mě baví taky a ještě více. Myslím, že nás vědců je docela málo, protože je stále něco nutné objevovat. Vždyť je ještě tolik věcí a možností, jak něco vymyslet a objevit. Od toho nauka o vědě přeci je! Já jsem vystudovala dva vysoké školy a mám dva doktoráty. Moc mě baví studovat. A i když je mi skoro čtyřicet let, tak i stále mě baví studovat, i když mám velmi náročnou práci. A bych ukojila svou touhu po studiu, tak jsem si řekla, že budu učit vědu malé děti. Samozřejmě učení hrou, aby to děti moc bavilo. Mám malého syn a toho věda moc baví.
Můj syn je velmi talentovaný a myslím, že z něj bude druhý Einstein. Věda je jeho koníček a já si myslím, že můj syn jde správným směrem. Můj sen je, aby byl syn šťastný. Opravdu mi nezáleží, aby byl syn dokonalý ve všem nebo aby byl vědec nebo lékař. Ať si je klidně zámečníkem nebo pekařem, jde mi jen o jeho záliby a štěstí. Syn je pro mě všechno. Já si vybrala vědu a co si vybere syn je jenom na něm. A co je třeba vaším koníčkem, jaká je vaše záliba? Vím, že lidé mají hodně zálib a každý je má jiné. Díky zálibám se my lidé lišíme od ostatních, protože každý člověk je originál. Bohužel v poslední době lidé na sebe neberou moc ohledu, ale to je chyba. Člověk musí brát ohled na své potřeby. Co třeba zkusit skvělou knihu?