Jestli člověk po někom touží, když miluje toho druhého celou svou bytostí, je tomu druhému oddaný a věrný, tak přitom cítí radost a svoboduzároveň. V těchto případech se většinou hovoří, že je to láska. A pokud jsou tyto city vzájemné, šťastní jsou to lidé.
Láskyplný vztah, který je spojen s erotikou, kde je navíc i něha, většinou vyústí v založení rodiny. Zamilovanost páru po kratší nebo delší době ustoupí, ale pokud dva lidé k sobě cítí úctu, rozumějí si, dokážou si popovídat o všem možném a přitom se vzájemně respektovat, můžeme říci, že tento vztah je o skutečné lásce. Protože určitě během společného života se mezi partnery naskytne mnoho příležitostí, že se rozcházejí v některých názorech. Například při výchově dětí. Ale tím že se nakonec dokážou domluvit, tak se rizikové situace dají vyřešit.
Je samozřejmě smutné, když se partneři rozcházejí. Mají k tomu různé důvody. Může to být například kvůli nevěře, nebo pokud je na ně vyvíjen tlak třeba z nedostatku financí, který nezvládnou, alkoholismus, z ekonomických důvodů, kdy je jeden z partnerů dlouhodobě nepřítomen. Tak se jejich sny o společné touze a lásce mohou postupně rozplynout. Nedokážou najít řešení a nedokážou se vyrovnat s realitou, že i toto všechno se v jejich vztahu děje. V mnoha případech se může jednat o jednu důležitou věc. A to je, že se v tomto vztahu necítí svobodní. Ve vztahu, kde je láska, tak by se člověk neměl cítit tak, jako by měl „pouta na nohách“. Hovoří se též i o volné lásce, kdy člověk nechce být k nikomu vázán, snad protože se bojí, že ve vztahu neobstojí.
Pak se můžeme bavit o lásce k penězům, k moci něco nebo někoho ovládat. Ale zde místo slova láska,by se mělo vyslovovat něco jiného – například chtivost, sobeckost, nadřazenost, mít rád jen sám sebe.
Snad proto, že odpradávna většina lidstva si pod slovem láska představuje kladný citový vztah, většinou spojený se sexuální přitažlivostí k tomu druhému. Jiná je láska k dětem.
v Samozřejmě, že každý jedinec má na lásku jiný pohled a jiný názor.
Přesto lásku se vším všudy můžeme prožít v každém věku. Po ní zákonitě toužíme od mládí. Ale během života se může stát, že se člověk začne cítit osamělý a o to více touží po lásce. Mít někoho, s kým se o své city bude moci podělit. A je jedno, kolik je mu let.
